Inženýr Jonathan Barnett je expert na stavební a hasební techniku.
Byl ředitelem protipožární ochrany na WTC, až do jejího kolapsu.
Ihned po 11. září, Federální agentura pro mimořádné okolnosti (FEMA) ustavila
„Snový tým“ z inženýrů ke zkoumání příčin destrukce obou WTC, ale i budovy 7,
jež se zhroutila sedm hodin po ztrátě dvojčat i dalších menších budov 3; 4; 5; 6.
Hned druhý den ráno na poradě jeho bezpečnostního úseku, byl telefonem
vyzván sestavit zmíněný tým, vést jej a již druhý den začít. Neprodleně
seznámil se s dalšími 24 vhodnými kandidáty od venkovských institucí.
Nejprve těmto významným odborníkům naznačil ojedinělost konstrukce,
jež přesto zkolabovala, i když byla vybavena proti otřesům, zapuštěním
47 jádrových sloupů do skalního podloží. I protipožární technika byla ojedinělá.
Jeden z jeho nových kolegů CHristopher Marrion, měl i mistrovský stupeň
v protipožární ochraně od WPI (VŠ). I Barnett jim představil své pověřovací
listiny k plnění tohoto úkolu. I on byl držitelem tohoto stupně od WPI ze tří
možných inženýrských stupňů na této škole. Tématem jeho mistrovské práce
bylo vyhledávání seizmických příznaků v budovách a jejich hodnocení.
Jeho doktorská disertace zpracovala mechanický inženýring, a s úspěchem
obhájil před WPI. Svou praxi zahájil zkoumáním ocelové konstrukce po ohni.
Potom mu byl propůjčen PhD a pracoval ve WPI, jako 1. asistent ředitele
v roce 1979 v Centru studií protipožární bezpečnosti. V roce 1989 se stal
asistentem profesora v disciplině odstraňování seizmických poruch. Dnes
i on už je úplně samostatným profesorem v protipožární ochraně. Založil
v Austrálii společnost Projekt Center a je i jejím ředitelem.
*Po stržení věží jeho tým pracoval v prostoru 16 akrů (0,64 hektaru)kolem nich.
Na blízkém pozemku State Island, napříč zálivem, ukládali roztrhaná mrtvá těla,
nalezená pod troskami. Třídili lidské kosti podle velikosti, celý měsíc za silného,
nepolevujícího zápachu. Oficiálně rozmlouvali s očitými svědky, prozkoumávali
zbytky spadnuvších konstrukcí v zaplněné ohradě. Vzorky oceli byly redukovány
a katalogizovány pro další studie. Některé byly vybírané pro pozdější analýzu
ve WPI (popsáno v knize „Deep Mystery“of Melted Steel).).
Při jejich pochůzkách u zbořeniště WTC, vyšetřovatelům kontaminoval obličej
azbestový prášek i další nebezpečné látky z narušených budov. Zvláště
je upoutala příprava netypické demolice v budově 5 (v části Požáry
mrakodrapů).
Inženýr Jonathan Barnett také řídil odvoz mrtvých z prostoru WTC
s kolegy Marrionem a Venkateh Kodurem od svítání až do úplné tmy.
Byl také ředitelem tohoto ohraženého prostoru, ale střídajícím se hlídkám
musel se stále prokazovat, i když tam jeho auto stále stálo. Sám musel kolegy
povzbuzovat, i když samotnému se dělalo špatně. Tam nebylo snadné pracovat.
Při posuzování trosek objevovali i lidské pozůstatky a chtěl je vidět ve vnitřku
odvážejících aut. Jeho kolegové byli viditelně proti a ihned odešli! Všiml
si však, že personál aut byl vybaven kvůli možné kontaminaci. S hrůzou zjistil,
že on takové informace neměl a že on nepatří mezi poučené! Čeho se obával?
(v článku o tritiu je záření alfa příčinou rakoviny plicního laloku).
*Ihned odjel do svého bytu v New Jersey, kde provedl osobní očistu, vytřel
celý byt a auto omyl v myčce. Po návratu poděkoval neznámým lidem na ulici
a vyzval je k urychlenému odjezdu z prostoru. Jeho ušpiněné inženýry odvedl
k zjištění možné kontaminace a zjištění dalších informací.
Poté se svým týmem věnoval shromažďování videonahrávek, rozborům
a hodnocení tisíců fotografií detailů. Jiní sledovali a hodnotili seizmická data,
odezvy a evakuace. Simulovali oheň na zkušební budově s jeho možnými
výskyty v jednotlivých patrech od výbuchů. Vyslechli si instruktáž Jamese A.
Ierardi, který předtím s Barnettem řešil oheň skladiště hořlavých hmot.
*Bortící se věže byly nejprve odkloněny narazivšími letadly o 300 a druhé o 400 (273 a 454 cm).
Potom se ale obě úspěšně vrátily a napomohly ke stečení paliva do suterénu!
Barnett v době příprav usuzoval na potřebné množství dovezeného leteckého
paliva a s kolegou potom odhadovali velikost ohňů, potřebných pro vypálení
kyslíku v suterénech (nutné pro výrobu dioxinu). Pro dočasné zaměstnání očí
světové veřejnosti při složitém procesu přípravy demolice uvnitř věží,
mělo posloužit i navezené množství dřevěného uhlí do horních pater,
jehož oheň potom na začátku nenápadné operace vytvořil na dlouhou dobu
nezvyklý, vodorovný kouř. Ohromný, ale nic nenaznačující zážitek pro diváky!
*Před 11. zářím studenti u Barnetta hodnotili selhání analýz a pomocí kalkulací
zjišťovali množství leteckého paliva, kterou ohnivá koule potřebuje!
(tu po úderu letadel viděla Carol Marin z New CBS i domovník).
Stanovit výpočtem tak rozsáhlou proměnlivost a nastavení různých postupů
se složitostí odstupu časové vzdálenosti, nemohlo být dlouhodobé. Mamutí
úkol si žádal usilovné hledání problémů a jejich vyřešením od počítače.
Barnett řekl, že na vytipování hodnotného ohně měli týden a na předvedení
po třech týdnech, pouhých 40 minut před skutečnou událostí 11. září
na vyzkoušení tohoto modelu. Kompletní skutečné napodobení postupu
již nebylo uskutečnitelné, pro pevně stanovený termín stržení věží!
*Inženýr Jonathan Barnett, profesor na Vysoké škole protipožárních studií,
věnoval tomuto hodnocení více, než 600 hodin prověřování s celým týmem.
V měsících práce pro FEMU, mezi říjnem 2001 a květnem 2002 oznámil,
že dělal různé výjezdy jednou až dvakrát týdně, nebo létal mezi Washingtonem
a WPI, kde také vyučoval. Je tvůrcem v sekci kvalifikovaně posuzovat hutnickou
práci, napsal kapitolu o budovách 4; 5; 6 i o zřícení obou věží.
Navrhoval Národnímu, bezpečnostnímu, konstrukčnímu týmu zajistit evidenci
této události a uchovat výsledek pro další události. Napsal Joan Killough-Miller.
http://www.wpi.edu/News/Transformations/2002Spring/fall.html
Ani jeden z nich nepochopil, že to byla příprava velké tragédie pro jejich občany-Američany!
